Růžová cesta

Už je to tak. Když tvořím, vidím. Slyším. Vnímám. Po nitkách, v barvách ke mně přichází příběhy.
Příběhy duše...

Tkám sobě pro radost, odpočinek, tkám pro své blízké a přátele.

"Růžová cesta"

Ne každá cesta, která je osázená růžemi, je opravdu růžová. Často je křivolaká a trnitá. Jen na nás ale záleží, jestli po ní půjdeme s hlavou vztyčenou, s odhodláním a chutí žít, i když jsme to klidně mohli už dávno vzdát. Jen na nás je, jestli se necháme zlomit, nebo půjdeme dál a začneme znovu vnímat krásu a požehnání, která stále na této cestě potkáváme. Můžeme vidět věci tak, jak jsou, v jejich opravdovosti, se vším, co život nabízí, a právě proto se radovat z každé chvíle, kterou máme možnost prožít. Je to cesta důvěry, laskavosti, přijetí.

Kéž po té cestě kráčíš zaplavena milostí, jež sama v sobě nosíš.

(darováno)