Projít temnotou ke světlu
Období od začátku podzimu přes slunovrat až do zimy je spojeno s nejtemnější částí roku – málo světla venku se často spojuje s tím, že i na nás padají různé stíny, těžkosti, úzkosti. Často se toho už dopředu můžeme bát a ano, sama dobře znám, jak nepříjemné to umí být… ale v té husté temnotě, která někdy tak moc bolí, se nachází doslova poklady.
Ono totiž toto období temna je nesmírně symbolické – sestup do pomyslného podsvětí (hlubin naší duše, která nese různé zážitky, vzpomínky, zkušenosti) nám dává příležitost podívat se našim stínům (potlačeným, neuvědomovaným aspektům sebe sama, odsunutým do zapomnění) do očí a přijmout je, rozpustit, uvolnit.
Toto období je také často spojeno s tématem rodové zátěže – závoj mezi světy je tenký a naši předkové k nám promlouvají o dávno zapomenutých příbězích…
Naší podvědomou touhou je patřit ke svému rodu. Naší podvědomou touhou je potřeba rovnováhy. Pokud se někde stalo nějaké příkoří, nespravedlnost, křivda, a pokud los padl na nás, můžeme se podvědomě spojit s příběhy vyloučených, odsouzených, zapomenutých předků a žít jejich osud…
Jenže, kde je pak prostor pro náš život? Kde je pak prostor pro nás? Kde jsme my?
Mnohokrát jsem při léčení/provázení zažila, jak se změní výraz tváře člověka, který vystoupí z kruhu cizího osudu a jeho prožívání. Najednou před vámi stojí úplně někdo jiný, šťastný, uvolněný. Energie volně proudí, tělo ožívá.
Ani naši předci nechtějí, abychom za ně nesli jejich utrpení a těžké osudy. Opět mnohokrát jsem viděla a slyšela, jak těm žijícím říkají: žij svůj život! Ty máš ty možnosti, Ty můžeš! Ty nemusíš žít a zažívat to, co jsme žili a zažívali my! My jsme nemohli, ale Ty máš možnost volby!
Ovšem uvidět, že jsou i jiné možnosti, je někdy tak těžké. Děkuji za odvahu všech, kteří se nebojí podívat do své vnitřní temnoty a uvidět tam světlo poznání – že to může být jinak.
Díky za důvěru, se kterou se na mě obracíte, když se do své temnoty chcete podívat. Neprojdu jí za vás, ale kráčím po vašem boku a jsem s vámi. Kráčím ve světle, nebojím se tmy… a jdu s vámi dál.
S hlubokou úctou,
Markéta
