O symbolice, cesmíně a pravdě
13.12.2021 17:57
Mám ráda tvoření. To u mě není nic nového. Mám ráda tvoření, které dává smysl, které má hloubku, které nás přivádí k nám samým a poodkrývá něco z nás, pomáhá nám vidět, jak věci v sobě máme. Říká se, že umění je most mezi viditelným a neviditelným. Ano, vnímám to tak. Pro mě je to magická cesta zvědomování i manifestace.
„Umění je jako oáza, které jsme dosáhli na své mnohdy svízelné životní pouti. Smíme si na chvíli odpočinout, napít se z čirého pramene svého pravého já a zakusit dech transcendentna, abychom pak posilněni a osvěženi pokračovali ve své cestě dál.“ (Gerd Ziegler, Tarot. Zrcadlo našeho určení)
Mám ráda, když se při tvorbě vynořují symboly, jejichž význam pak hledám a nacházím. Mám ráda ten pocit ANO!, který přitom cítím. Mám ráda symboliku barev, tvarů, toho, co se při tvorbě odkryje a co má pro každého z nás svůj individuální význam. Mám ráda to ztišení a zpomalení, a zároveň nekonečnou energii, nadšení a náboj, který tvorba v sobě má. Mám ráda schopnost pojmenovávat a vidět věci tak, jak jsou. Mám ráda tu jednotu věcí, to propojení, které se v určitém okamžiku objeví jako malý velký třesk, a věci dosednou tam, kam mají. Mám ráda skrytou symboliku toho běžného, co je stále kolem nás.
Vánoce, zimní slunovrat, který se blíží, doba od Samhainu, nejtemnější část roku… v sobě mnoho symboliky ukrývají. Zima venku nás drží uvnitř. Zejména uvnitř sebe. No, není to vždy příjemné, obzvlášť pokud s něčím vnitřně bojujeme nebo se trápíme. Cesmína, zdá se mi, k tomuto období krásně ladí.
Symbol křesťanství i pohanství, zvláštní rostlina, která si uchovává zeleň i pod vrstvou sněhu. Možná nám tím dává znamení, že i v době zdánlivého ticha, klidu, zpomalení a možná i stagnace stejně život pokračuje…
Cesmína je taková tajemná. Alespoň mně se taková zdá. Roste nám před domem, ráda se na ni dívám, jak se její krásné listy lesknou, jak její špičaté listy vyzývají k doteku… Je nádherná, když se zbarvuje do červena… Tradičně se používá jako ochrana před negativitou, je také tradičním symbolem Vánoc. Na pohled krásný keř, který ale píchá.
Ve všem kolem nás můžeme najít zvláštní smysl. Tohle píchnutí ho také má – probouzí. Možná to znáte i v běžném životě. Něco se dozvíte a auvajs, ono to bolí. Ostře řezané obrysy lístků cesmíny nás navádí k jasnosti a pravdivosti v nás samých, i v našem životě. Ano, pravda někdy bolí. Pravdu je někdy těžké přijmout… Ale jasnost, upřímnost a opravdovost dává svobodu, lehkost a sílu. Přináší úlevu. Vědět, jak věci jsou, je nakonec... osvobozující.
Poklidný čas ve spojení se sebou,
Markéta
