Setkání

Mrazík přes noc namaloval
okno plné zázraků.
Sedím tu a pozoruji
modré nebe bez mraků.

Kde jsi? Nevím, nevidím Tě,
přesto cítím, že jsi tu.
Sedíš vedle na židličce,
Tvou vůni si nespletu.

Přiletěla bůhví odkud,
křídla ještě do všech stran,
tiše okno otevřela,
a pak vešla klidně dál.

Bosé nohy zkřehlé mrazem
zanechaly šlápoty,
pozoruji letmé stopy,
vím to jistě, jsi to Ty.

Sedím tiše, sotva dýchám,
cítím dotek na zádech,
duše s duší obejme se,
vzlétnou spolu na křídlech.

Kde jsi? Tady, vždys tu byla,
jen ses na čas vzdálila.
Jemně držím Tvoji ruku,
duše křehká, spanilá...