Granátové jablko

Už je to tak. Když tvořím, vidím. Slyším. Vnímám. Po nitkách, v barvách ke mně přichází příběhy.
Příběhy duše...

Tkám sobě pro radost, odpočinek, tkám pro své blízké a přátele.

"Granátové jablko"

Celou jeho bytost zaplavovala vášeň a cit. Přetékal tím vším, co cítil a prožíval. Tak moc, až se v tom sám někdy ztrácel. Byl jako vzácný klenot, jehož hodnotu si zatím sám neuvědomoval. Možná, že i svá vnitřní tajemství a vnitřní sílu musí teprve objevit – na dně své duše, která je tak plná, bohatá a vnímavá, až se mu z toho hlava točí. Byl jako magické a tajemné ovoce, přinášející hojnost, naplnění, lásku všude tam, kde scházela. On sám jí byl tak plný. Toužil celým svým srdcem, celou svou bytostí. Jeho vroucím přáním bylo sdílet své vnitřní bohatství s tou, jež jeho dary přijme, a v jejíž náruči najde pokoj a mír.

Stál na křižovatce, čekala ho cesta. Cesta do nitra, do vlastní síly, do ohně uvnitř. Věděl, že neunikne. A také… že nikdy není sám.

(darováno)