Beltainové zamyšlení
30.04.2023 21:33
Možná vnímáte tu nekonečnou tíhu neúcty, nerespektu, manipulace a bezcitné nadvlády. Možná vnímáte smutek, bolest a žal těch, kteří nikdy nebyli vyslyšeni, kteří nikdy nebyli spatřeni ve své opravdovosti. Možná vnímáte zoufalství těch, kteří byli odsouzeni, i když byli nevinní. Možná vnímáte rozhořčení, zlobu, a pak bezmoc a apatii, protože nakonec nic jiného nezůstalo. Možná vnímáte nekonečnou tíhu odsouzení.
Agrese se rodí z bolesti. Ze zranění, z prázdnoty, z nevědomí. Agrese a manipulace se rodí ze strachu. Z velké vnitřní bolesti, které však nebyla poskytnuta náležitá péče, vzniká všude tam venku ve světě hodně další a další bolesti a utrpení. I ten, kdo projevuje agresi, byl (možná ne)jednou zraněn.
V podvečer jsem seděla u ohně a cítila tu vůni bylin, slunečních paprsků, vlhké půdy, rozkvetlé ryngle, jara. Byla to krásná, jemná, tichá chvíle plná vděčnosti, spojení se sebou i s přírodou. Děkuji za život, za ty, co tu byli a už nejsou, děkuji za sílu vědomí a vnímání… protože všechno, co se kdy stalo, nakonec touží po tom být uznáno ve své pravdivosti, čistotě a upřímnosti .
Je Beltain. Nad Valašskem zapadlo slunce a já dnešní večer trávím o samotě, v zamyšlení a rozjímání. Keltské svátky kola roku jsou významnými událostmi, které mě osobně vždy vedou hluboce k sobě, do nitra, někdy až na dřeň a do dimenzí prostoru a času dávno zašlých.
O výkladu tohoto svátku keltského kola roku v současnosti najdete mnoho textů a úvah, ve stručnosti: dozvíte se, že církevní tradice ze strachu překryla původní pohanské svátky oslavující život, plodnost, uctívající Matku Přírodu, a místo něj začala mluvit o pálení čarodějnic.
V tento den se často lidé setkávají u ohňů, baví se, oslavují a radují. Ano, pučící jaro k tomu doslova vyzývá, každý element v přírodě od rostlin přes zvířata až po člověka volá: ŽIVOTE!
Cítíme to v každé buňce našeho těla, cítíme to ve vzduchu, koluje nám to v krvi. Velká vděčnost za koloběh přírody, obnovu, kterou jaro přináší, život, který se spirálovitě předává dál a dál a dál…
Možná v těchto dnech, nebo právě dnes ale vnímáte ještě něco jiného. Možná vnímáte hluboký smutek, tíhu, žal, bolest. Možná vnímáte tíhu pálení čarodějnic… které neskončilo středověkem, ale trvá, i když v jiné podobě.
Možná vnímáte tu nekonečnou tíhu neúcty, nerespektu, manipulace a bezcitné nadvlády. Možná vnímáte smutek, bolest a žal těch, kteří nikdy nebyli vyslyšeni, kteří nikdy nebyli spatřeni ve své opravdovosti. Možná vnímáte zoufalství těch, kteří byli odsouzeni, i když byli nevinní. Možná vnímáte rozhořčení, zlobu, a pak bezmoc a apatii, protože nakonec nic jiného nezůstalo. Možná vnímáte nekonečnou tíhu odsouzení.
Agrese se rodí z bolesti. Ze zranění, z prázdnoty, z nevědomí. Agrese a manipulace se rodí ze strachu. Z velké vnitřní bolesti, které však nebyla poskytnuta náležitá péče, vzniká všude tam venku ve světě hodně další a další bolesti a utrpení. I ten, kdo projevuje agresi, byl (možná ne)jednou zraněn.
V podvečer jsem seděla u ohně a cítila tu vůni bylin, slunečních paprsků, vlhké půdy, rozkvetlé ryngle, jara. Byla to krásná, jemná, tichá chvíle plná vděčnosti, spojení se sebou i s přírodou. Děkuji za život, za ty, co tu byli a už nejsou, děkuji za sílu vědomí a vnímání… protože všechno, co se kdy stalo, nakonec touží po tom být uznáno ve své pravdivosti, čistotě a upřímnosti .
Požehnaný Beltain,
s hlubokou úctou
Markéta
